abecedně řazeno
Hana Konvesz: poezie
Jana Jirásková: poezie
Kateřina Sidonová: próza, hudba, koláže
Kate Wake: poezie, koláže, animace
kath akomba: poezie
Martina Matoušková: poezie
Renata Bellingerová:próza
Vladimíra Lenertová: poezie

nejde mi psát poslední dobou. ne že bych nějak pravidleně psala předtím ale aspon mi to celkem šlo. vlastně ani nevím o čem bych, i když je toho zase hafo na druhou stranu, je to ve mně jako v koze, ale furt si říkám, že bych to měla nějak sama zpracovat a s tím nevopruzovat nikoho. s tím zdůvěřováním je to ošementný, tady ve bělči jsem jako v internaci ted sice jezdím na ten křivoklát, to je celkem dobrá zábava na to že mi platěj ale zabývám se v podstatě anonymním davem a maximálně dvě hodiny.

dneska ovšem jsem se docela vylekala když si nová průvodkyně chtěla popovídat trošku jako osobněji si mě odchytla když tam nikdo nebyl a esli sem fakt v tý itálii studovala a dvě děti a proč nedělám kariéru a kdo se mi stará vo prcky když makám ta mi dala teda. zachránil mě kolega odjeli sme na oběd a bylo ..  si říkám že je to docela hysterický jak se projevuju že neznám podžoukovat v tudle chvíli teda to ne, žejo.

i když se vypisuju potom tak k čemu mi to bude když stejně jenom jednosměrný je ten proud že bych se taky poučila to už je moc ...  to rači hezky šecko nadefinuju a mám klid jak se mi uleví páč se dostavuje ta samolibá satisfakce blbá jak sem to dala zase forma obsah šecko luxus a je. no takže zase si tím psaním můžu akorát tak postěžovat když mám smutek páč to je tedka moje hobby získávám dojem.. minulýho roku se mi povedla galerie a vzápětí sem o ni přišla a docela mi to asi zklamalo víc než bych si chtěla přiznat. abych porád nefnukala neasi. taky nějak mi došlo že budu bydlet sama s dětma ve bělči už do smrti asi.

 no a to už byl podzim a na vánoce to ješt jakž takž šlo ale potom už moc ne všecko bylo špatně a vyvrcholilo to tím zápalem plic a jak sem se tam válela v tý krči s hadičkou v plicích tak mi to bylo zase všecko k ničemu páč kouřit sem nepřestala a když to přeženu tak to bolí a chrchlám děsně no ale zatím teda porád nějak klesáme. a když pak občas ořijede do bělče sten, tak jsem stejně vyřízená a nemám na nic chut a potřebuju si na tu změnu zvyknout, že je tu ale většinou nestíhám a už zase prchá se mu nedivím ho to tady neba. tak si zase zvykám že budu sama ted se děti rozhodly zůstat u tatínka do neděle. neudělám nic enem si sednu ke kompu a bafnu si a pak usnu nakonec. z tohodle jak se vymotám kotle to netuším ale snad se to nějak samo páč kde bych sebrala sílu to netuším teda.. 

22.07.2011 16:51:39
KateWake
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one