abecedně řazeno
Hana Konvesz: poezie
Jana Jirásková: poezie
Kateřina Sidonová: próza, hudba, koláže
Kate Wake: poezie, koláže, animace
kath akomba: poezie
Martina Matoušková: poezie
Renata Bellingerová:próza
Vladimíra Lenertová: poezie

Obvyklé páteční odpoledne běžně pracující ženy

Jedu tramvají, čtyřkou do Vršovic. Mám hezký místo u okýnka a dívám se ven. Hned za řidičem. Napadlo mě, že mu strčím do kapsičky pade a pošeptám mu do ucha : Pořádně to rozjeď kámo, já sem totiž kočka, která miluje rychlou jízdu!

Rychlou jízdou se totiž nejlíp relaxuje, když drnčej koleje a lámou se výhybky, to je moje!

 

David mi poradil, abych dala řidičovi ještě další pade, že třeba stáhne střechu a …

Vím, jak máš ráda vítr ve vlasech!

 

A Tomáš viděl řidiče tramvaje, který se mezitím změnil v erotickou ikonu,  jako namakanýho Itala se zlatejma řetězama, jak letí akčně s tramvají bokem se otře kolem Bohemky a já si na zamaštěný sedačce popíjím piňakoládu. Jo, jo, bude to krásnej víkend. Spojím to dohromady. Mám vítr ve vlasech, tramvaj se řítí, řidič řídí, až na něm chrastí a blýskají zlaté řetězy a já si užívám víkendové odpoledne v tramvaji. V jedný ruce držím piňakoládu a druhou rukou hladim po skleněném poklopci chlapa, kterej miluje nebezpečí, pod rukama silnej agregát, mezi stehnama páku a s odkrytou hlavou a větrem ve vlasech se dívám předním okýnkem, jak se v dálce setkávají kovové kolejnice jako industriální dračí jazyky, to je můj holčičí sen z období latentní sexuality.

David stojí vzadu a dráždí rozevřené kolejnice až do vyhrocené špičky v dáli … Vítr letí, koleje letí, nádherná neděle.

Ptala jsem se Tomáše, co bude dělat o víkendu, jestli pojede na chaloupku. A on řikal, že si přes víkend pojede někam zalyžovat, spíš do Alp než do Krkonoš, je tam větší komfort, lepší servis a vyšší hory, že pojede s nějakou partičkou prima lidiček a vezme si s sebou svoje nový prkno... že mu sice zbejvá do vejplaty asi tak patnáct korun, ale že má když tak tu kartičku, tak si něco vybere a půjde na těch pár dní do debetu, než mu přijdou další peníze...

Řekla jsem mu o tý tramvaji, že si pojedu zajezdit čtyřkou do Vršovic, když mám teď tu novou tramvajenku a zaplacený všechny pokuty, naše šéfová Míša se tomu smála. David říkal, že půjde do státní opery na zádušní operu a že až bude paní Urbanový nejvíc vibrovat klitoris, skočí z trigy národního divadla, pohladí pegase, pohladí pohlaví sochy, podívá se naposled na Hradčany a skočí. Pohřbít chce zaživa do sklenice a mít skleněné  trenky. Tak začal víkend. Nádherný představy.

 

Doporučila jsem Davidovi, aby neskákal. Z historicko kulturního aspektu by to byla krásná smrt pro  někoho, kdo hraje na klavír a miluje operu a kdo se mnou pracuje na projektu  : Ctnost ukrytá ve skleněném spodním prádle. Frustrace nebo rozkoš ? Taky teď ve volných chvílích - o poledních a kuřáckých pauzách - děláme na libretu k opeře Masturbující pejsek, ale esteticky to není moc krásná smrt. Sice ta chvíle, kdy by letěl s hejnem racků nad Vltavou, pokud by foukal silnej vítr, vznášel by se s nima nad vodou, která by zářila v odlescích slunce, v dálce panorama Hradčan, ale přece jenom válet se pak rozmixovanej na nábřeží mezi projíždějícíma tramvajema a autama, lidi by na něj čuměli, asi by nakonec řekl : Je to tak plebejské ! Proč jsi mi v tom nezabránila ?

A musel by mi dát za pravdu, že by si měl pro tu chvíli zachovat svojí fyzickou krásu. A to i po smrti na těch několik zbývajících dnů, kdy by ve své podobě ještě pobýval na našem světě pro případ, že by ho chtěli před zpopelněním fotit. Navíc, nevymkne se tak lehce, musí si ještě rozedřít bedra a kyčle a chlapecká stehna o ostré švy a hrany skleněného spodního prádla. Musí se ještě  pár desítek let rajcovat frustrací a láskou ke gotické pánvi schované v guvernantce, která chodí na hodiny klavíru výhradně bez kalhotek. A ráda jí v restauracích. Musí ještě prosedět několik milionů hodin v devítí hodinovejch setech v práci a vykřikovat : Nuda, nuda, nuda, umřu nudou...poprav mě, zabij mě, zastřel mě, ať se něco děje ! Taky ještě musí přece dostudovat historii, aby se zněj stal doktor pervervistiky a ne nedostudovanej ignorant jako ze mě a neskončil jako píča v kontaktním centru stejně jako j  á. Musí se stát prezidentem akademie a nebo papežem, nemůže si jen tak nerozvážně, juvenilně poskakovat po střeše Národního divadla, osahávat genitálie národních hrdinů a vojíždět tam pegasy a pak si padat do industriálního prostoru mezi nebe, město a chodník.

To teda hovno, ještě bude trpět, spratek! Jedině, že by mě popravil a já bych ho pak zastřelila, absurdnost týhle vize, ale ukazuje jednoznačně na to, že pravděpodobně oba přežijeme, i když … poprav mě, prosím, poprav mě!

Protože jsem asociální magor, naprosto neschopnej se někde normálně chovat.

Do prdele, do prdele, do prdele, do psí mrdky a kočičí kundy strčit prst...

 

21.07.2011 22:09:00
kayalatabakovova
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one